_____kopie-1.jpg){kind=logo}
Dobré ráno.
Dobré ráno je dobré, když si vychutnám svou ranní, čerstvě překapanou horkou kávu.
Dvě smetánky a lžička cukru. Procházím z kuchyně na verandu, které říkám dámský salónek
a uvelebuju se na kanapi.
Hrnek mě hřeje v dlaních a vůně kávy mi příjemně stoupá do nosu.
Za oknem se rodí nový den. Slunce na nebe láká, svými čistými trylky, kos. Jeho zpěv se zvučně
nese lesem, který kypí životem. Smrky, díky svým temně zeleným větvím, dávají vyniknout modřínům
v jejích jarních smaragdových hávech. Mezi nimi vykukují jiskrně zelené koruny dubů a buků.
Lísky pro změnu vsadily na spíše žlutozelenou a borovice si majestátně drží barvu temných mořských řas.
Usrkávám kávu. Vychutnávám si její plnou chuť. Zvedám zrak od hrnečku a mé oči ulpí na osice. Stojí statečně
jako první v řadě smrků. Svými třepotavými lístečky, které reagují na každé fouknutí větříku, mi připomíná májku,
na které povlávají fáborky. Koukám, koukám a zjišťuji, že na pár nádherných okamžiků byla má hlava prosta všech myšlenek.
Byly jsme jen já a má milá osika. Ten klid...... .
Až dopiju svou ranní kávu s chutí se ponořím do mého korálkového království. Dnes určitě začnu zelenou.
Vždyť je jí nepřeberná malířova paleta.
A zelená, je barva života. 
