_____kopie-1.jpg){kind=logo}
Svítání.
Krajina je stále ještě ponořena do stříbrem ojíněného spánku. Slunce zřejmě vytáhlo nohu z pod peřiny a ozářilo celou Čantoryji.
Svítá
Dnešní ráno je červánkové.
Všechny stromy strnule a tiše stojí, pozorují se mnou ten ranní obraz. Nebe se z červánků mění do nažloutlé barvy,
to už je zřejmě slunce jednou nohou z postele venku.
Světlešedé rozcuchané mráčky se během pár chvil spojují a vytváří úžasně vymodelovanou hlavu na štíhlém,
mírně zvlněném krku, který dokonale splývá s obrovským šedočerným hřbetem Čantoryje. Takhle nejspíš vznikaly pohádky.
Protože bych přísahala, že vidím nebeského draka, který se dívá směrem na Kozubovou. Stačí, aby natáhl krk,
mávnul křídly a elegantně se vznesl. Ale dech beroucí obraz se stejně rychle jak vznikl, rozplývá.
Sluníčko si protírá ospalky v očích a brzké ráno je čím dál tím zářivější.
Svítání je neskutečně křehké a vyprchá během pár chvil. Dnes bude nádherný den 
Tak s chutí do práce. Dnes tvořím korále krásně dlouhé.
